“Pohádky a MALÉhRY” to je deset veselých dobrodružství, plných podivuhodných bytostí, spousta barevných obrázků a taky malé kartónové divadlo s loutkami, se kterými si každý může zahrát vlastní pohádkové představení. Znáte Můvu, kredencové strašidlo, pohádkového dědečka, co vám splní za kousek chleba přání, čerty, co chodí do školy, nebo Emila- lesní strašidlo co se bálo strašit? Ne? Žijí v našich domácnostech, v šuplících sekretářů, kredenců a skříní. Stačí jen otevřít dveře od domu, nebo dvířka skříňky a jsou tu! Anebo jednoduše otevřete naši pohádkovou knížku a začtěte se pěkne doma pod peřinou…
Součástí kreativního balení je také:
Kartónové divadlo (leporelo) + sada 32 loutek a kulis k vystřižení
Vystřihni si Můvu, mámu, dědu, či čerta a zahrej si s kamarády i sourozenci vlastní pohádkové představení!
Ilustrace:
Karolína Stryková
Text:
Daniela Zbytovská
Technika: pevná vazba + leporelo
Ruční výroba
Formát: 225 x 300 mm / 180 stran
ISBN: 978-80-907386-1-4
Náklad: 1000 ks
Rok vydání: 2018
Ukázka textu:
Emil se tedy vypravil do školy. Zaklepal na dveře ředitelny, a když se ozvalo „dále“, s radostným hýkáním vtrhl dovnitř. „Pomóóc!!!!“ křičela vysokým hláskem paní ředitelka Matlachová. „Chyťte toho chuligána! Volejte policii! Volejte číslo 158! Rychle, rychle, ať nám neuteče!“
Emil byl bohudíky rychlejší než celý pedagogický sbor a naštěstí byla paní učitelka tělocviku Janáčková zrovna s dětmi z páté bé na závodech přespolního běhu. Utekl do parku a vylezl na nejvyšší strom, kam už nikdo nedohlédl, a po chvilce neúspěšného hledání všichni zklamaně odešli. Přivolaní policisté si povzdechli: „Zase jeden nevydařený zásah! Ale, nebojte se, paní ředitelko, o bezpečnost školy se postaráme.“ Martinka si oddechla a zahalekala do koruny stromu, kde se Emil třásl strachy: „Měl jsi velké štěstí, že naše paní učitelka tělocviku nebyla ve škole. Ta by tě určitě dohonila a ani nechci pomyslet na to, jak by to s tebou dopadlo.“
Chvilku přemýšlela a pak dostala nápad: „Co takhle zkusit to na úřadě práce? Tam najdou práci pro každého.“ Emil kýval hlavou ze strany na stranu, jakože usilovně přemýšlí, a potom si řekl, že to tedy zkusí.
